Tržnice SAPA aneb výlet do Malé Hanoje
Konečně jsem včera dokonala svůj dlouholetý plán a vytáhla kluky do Malé Hanoje, jak se přezdívá vietnamské tržnici SAPA v pražské Libuši. Kdesi jsem se dočetla, že Sapa je jméno horského letoviska v severním Vietnamu, kde se můžeme setkat s původními horskými kmeny a kde stále kvete tradiční způsob života. Byla jsem velmi zvědavá, co mě v Sapa čeká. Udávanou velikost 350 000 čtverečních metrů jsem si nějak nedokázala představit.
A vlastně si jí nedokážu přestavit ani teď, po její návštěvě. Čtyři hodiny utekly jako voda a viděli jsme sotva zlomek areálu. Když pominu hangáry plné různých oblečení a cetek, největší zájem u nás budily krámky s asijskými potravinami. Oči přecházely hlavně z různých bylinek, zeleniny a ovoce. Řadu z nich jsme viděli poprvé v životě. Pravda, některé krámky, jsou hlavně pro silnější nátury. Ne každému je příjemný pohled na oškubaná kuřata, které mají ještě pařáty a hlavu s podříznutým krkem. Nicméně zde seženete spoustu zajímavých věcí. Já pátrala po čaji z lesklokorky lesklé, a nakonec slavila úspěch.
Těšila jsem se na budhistický chrám, na který nakonec ani nedošlo, u vytržení jsme byli z opravny aut, prodejny Vodafone, z obchůdků vlasových designerů. A to prý jsou zde i škola, školka, banka, právní poradenství, fotosalón, svatební salón, vydavatelství periodik, nahrávací studio, specializované knihkupectví, herny a řada dalších.
Bavilo nás objevovat jinou kulturu. Kulturu, kde prodavač sedí mezi regály a pojídá rýži, jejíž jasmínová vůně se line celým krámkem, kulturu, kde chlapi sedí před obchůdkem a hrají neidentifikovatelné hry, kulturu, kde po uličkách mezi auty pobíhají děti a hrají si (světe div se, mluví česky!). Pokud si chcete pokecat nebo získat nějaké rozumy, rozhodně se poohlédněte po nějakém teenegerovi, zaručeně se s ním bez problémů domluvíte. Bavilo mě nakupovat v krámě, kde nakupovali třeba jen Vietnamky. Zvědavě jsem pokukovala, co si vybírají, a ptala se, co to je, jakou to má chuť atd. To, jaký krámek je zrovna před vámi, se z cedule nedozvíte :), ledaže byste ovládali vietnamštinu. Prostě musíte nahlédnout dovnitř. Pokud budete chtít navštívit toaletu, rozmyslete si to dostatečně dopředu, protože jí budete asi chvíli hledat. Za 5 Kč si můžete odskočit a umýt ruce :).
Trošku mě, jako Evropana, dráždilo, že ve většině obchůdků nejsou ceny. Pravděpodobně je můžete usmlouvat, ale to já moc neumím. Zaplatím to, oč jsem požádána. Náš junior byl mírně vykolejený z toho, když si kupoval dva banány a prodavač mu řekl cenu, aniž by je zvážil :)). Až úplně nakonec jsme objevili větší obchod s potravinami, kde prodávali kromě asijských i produkty, které známe a byly znatelně levnější, než jsme zvyklí, ale v té době už jsme měli nakoupeno.
Výlet jsme zakončili v nefalšované vietnamské restauraci. Chtěla jsem původně navštívit nějaké jednoduché bistro, kde bude sedět hodně místních lidí, protože znalci orientu vždy tvrdí, že v těch nejprostších provozovnách se nejlépe najíte, nás s manželem lákaly pho-lívkárny, ale náš malý gurmán si vyžádal restauraci. Polévka Pho, kterou má rád manžel a často na ní chodí na Vinohradech sice neuspokojila jeho chuť, ale Kubovy nudle se smaženým kuřecím masem a moje křupavá kachna na zeleném kari byly neodolatelné.
Jak je to s hygienou, bezpečností a prodejem padělků netuším. Kousek od brány jsme viděli ceduli úřadu pro kontrolu jakosti potravin (v češtině) a také jsme u jednoho stánku viděli dva příslušníky policie s úsměvem na rtech. A kousek za bránou pak policejní auto s další posádkou. Rozhodně jsme neměli pocit strachu.
Určitě se do Sapa zase vrátím, ale tentokrát asi využiji možnosti průvodce, kterého nabízejí. A zvolím gastro okruh, abych příště už tolik netápala 🙂