Jak se fotí jídlo – online kurz
Foodblog Snědeno už nějaký ten pátek frčí a já nasbírala spoustu zkušeností. Na podzim jsem se konečně rozhoupala a koupila si i nový foťák. Propadla jsem pocitu, že ty fotky už teď vypadají k světu. No, a pak mi přišel mail – nabídka na zrecenzování on-line kurzu „Profesionální techniky fotografování jídla„.
Tak, zpátky na zem, teda. Došlo mi, že moje fotky za moc nestojí a navíc jsem velká holka a vím, že nic se neděje náhodou. Kývla jsem tedy, že do toho jdu. Člověk se prostě musí vzdělávat celý život.
Už po shlédnutí první kapitoly jsem zalitovala dvou věcí. Za prvé, že kurz je pouze on-line a za druhé, že foťák jsem si už koupila. Ne snad, že bych s ním byla nespokojená, ale kurz je zaměřen na značku Canon a já si koupila bezzrcadlovku Sony. Objektiv má trošku jiné parametry, a potřebovala bych poradit jak foťák propojit s počítačem, v jakém programu fotky hned zobrazovat a následně upravovat.
V každém případě jsem se dozvěděla, že propojení foťáku a počítače možné je. Je to skvělé v tom, že člověk hned vidí, jak fotka vypadá na větší ploše a všimne si detailů, které na displeji foťáku nejsou tak patrné.
Další důležitá informace byla, že hodně záleží na světle. Mám sice dva deštníky, ale mají stříbrné vnitřní plochy a u některých fotek mi dost vadí, že házejí odrazy. Už delší dobu zvažuji koupi deštníků bílých, ale teď váhám, zda nepořídit rovnou softbox. No, a pokud bych to s focením myslela opravdu vážně, potřebovala bych „záblesk“. Díky němu se na jídle vykreslí i ty nejmenší detaily.
Určitě si dle návodu v jedné z kapitol zbouchám menší desku ze starého dřeva, protože fotky na ní vypadají fakt sexy. A určitě budu nadále sbírat kuchyňské poklady. Už mám tolik kousků nádobí, že jsem si kvůli nim nechala udělat skříň. Sice to některým mým kamarádům přijde úsměvné, ale každý má nějakou svou vášeň.
Velkou většinu fotek jsem dosud zvládla udělat úplně sama, včetně lití tekutiny. V kurzu je pár tipů, které bych ráda použila a které bez parťáka prostě nedám. Jsou to třeba efekty sypání a rosení. Na ty se vysloveně těším.
Taky mám závazek, že dám šanci „manuálnímu“ focení. Zatím totiž fotím na automatické nastavení (tuším, že fotografové profíci zrovna omdleli). A taky zapracuju na tom, aby jídlo, aspoň některé, vyprávělo svůj příběh. V tom teda dost pokulhávám. Většinou se na uvařené jídlo tak těšíme, že ho sotva stačím vyfotit, styling nestyling. O nějaké tvůrčí kreativitě nemůže být ani řeč.
A co mi teda kurz dal? Jak už jsem zmínila na začátku, jedná se o on-line kurz, který má určité limity a s běžným „fyzickým“ kurzem se rovnat nemůže. Hlavně proto, že otázky, které mě napadly při sledování kapitol, mi nikdo nezodpoví. Nicméně i tak jsem se dozvěděla (v pohodlí našeho obýváku) něco nového. Jak pracovat se světlem, čeho si všímat, jak volit pozadí, scénu… Pro začínající foodblogery tak může být za rozumné náklady dobrým zdrojem informací.
