Proč moje dorty chutnaly jako polystyren
Než jsem objevila svět dortů, měla jsem jednu zásadu.
Šetřit cukrem. A tukem.
Vždyť přece zdravá výživa.
Výsledek?
Moje dorty chutnaly jako polystyren.
Když jsem pak pod stromečkem našla voucher na kurz Sexy dort s Josefem Maršálkem v Gourmet Academy, dodnes nevím, jestli to byl promyšlený dárek, nebo poslední pokus zachránit naši rodinu ochutnávačů.
Pravda je, že jsem tehdy neuměla upéct dort. Vůbec. Každý pokus skončil průšvihem. Jednou spadl korpus, podruhé byl jako beton. Jindy se srazil krém, pak se všechno rozjelo do stran. Prostě katastrofa střídala katastrofu.
Jeden vánoční dárek všechno změnil
Na kurz jsem šla hlavně ze zvědavosti.
A odcházela jsem s dortem, na který jsem byla konečně fakt pyšná.
Najednou jsem zjistila, že prosté maličkosti rozhodují o výsledku. Že vejce mají mít pokojovou teplotu. Že se forma na piškot nevymazává, protože těsto potřebuje po stěnách šplhat nahoru. A hlavně se nesmí šetřit na cukru a na tuku.
Pro člověka, který do té doby pekl metodou pokus–omyl, to byly objevy téměř světového významu.
Stejně fascinující pro mě bylo zdobení. Krém, drobenka, sušené květy, jedlé zlato… Najednou jsem pochopila, že dort není jen moučník. Je to prostor pro kreativitu.
A pak tu byl Josef Maršálek.
Nejen skvělý cukrář, ale hlavně člověk, který uměl své nadšení přenést na ostatní. Kurz nebyl o tom, že by předváděl, co všechno umí. Člověk odcházel s pocitem, že je kolega cukrář a že to může doma zkusit také.
Co týden, to jeden dort
Když už Ježíšek investoval do takového dárku, přišlo mi skoro škoda skončit u jednoho dortu.
Začala jsem trénovat.
Co týden, to jeden dort.
Nejdřív pro rodinu. Pak pro kamarády. A protože mám kolem sebe lidi, kteří mě podporovali, přišly i první objednávky. Dodnes si vážím každého, kdo mi tehdy svěřil narozeniny nebo oslavu, přestože moje dortová kariéra byla teprve na začátku.
Jenže jsem maximalista.
Večer jsem seděla na Pinterestu a YouTube, sledovala fotky, videa a ukládala si inspiraci. A pak všechno zkoušela v kuchyni. Současně se doma začaly hromadit formy, stěrky, cukrářské špičky, otočné stojany a spousta dalších pomůcek. Nakonec jsem si na všechny ty cukrářské poklady nechala vyrobit speciální skříň.
Od prvního kurzu uplynuly už tři roky.
Dorty jsou dnes samozřejmě mnohem propracovanější než tehdy. Za každým z nich je spousta pokusů, omylů, povedených i nepovedených výsledků. Absolvovala jsem další cukrářské kurzy, naučila se nové techniky a pořád je co objevovat.
Přesto když se mě někdo zeptá, který kurz byl nejlepší, nemusím přemýšlet.
Ten první.
Nejen proto, že mě naučil, proč mají být vejce pokojové teploty nebo proč se nevymazává forma.
Ale hlavně proto, že ve mně pan Maršálek zažehl lásku k cukrařině a odnaučil péct polystyrenové dorty.
