Test kypřících prášků se šokujícím výsledkem
Do soutěžího ringu jsem proti sobě postavila běžný kypřící prášek a kypřící prášek bez fosfátů. Jakpak to dopadlo?
Přišla za mnou kamarádka s větším sáčkem kypřícího prášku bez mouky a fosfátů. Byla dost zklamaná. Dětem z něj upekla buchtu a ta se jí prý totálně „zdrcla“. Navrhla, abych udělala test kypřících prášků.
Rozhodla jsem se teda, že test provedu na starém rodinném receptu na výborný jogurtový koláč. Testování jsem opět pojala téměr vědecky. Aby vše proběhlo zcela korektně, rozhodla jsem rozdělit jednu dávku na dvě části a upéct je dohromady v jednom pekáči, oddělené pečícím papírem.
Použity byly identické suroviny. Vzorek č. 1 ale obsahoval běžný kypřící prášek složený z: dihydrogendifosforečnan sodný E450, hydrogenuhličitan sodný E 500 (jedlá soda) a kukuřičný škrob. Vzorek č. 2 obsahoval kypřící prášek složený z vinného kamene E336, jedlé sody E500 a bio kukuřičného škrobu.
Vlevo běžný kypřící prášek. Netuším, jakou barvu má E450, když má „prdopeč“ (prášek do pečiva) barvu světle béžovou, nicméně v malém množství je údajně zcela neškodný. Pokud byste se jím cpali nezřízeně, je podezření, že může odvápňovat kosti. Nevyhnete se mu např. v pekařských výrobcích, uzeninách a sýrech. E500 je jedlá soda. Bez té se neobejdou výrobky, kde se reguluje kyselost (např. zmrzliny, dětská výživa, olivy, rajčatové výrobky atd.). Vpravo je kypřící prášek z vinného kamene, jedlé sody E500 a bio kukuřičného škrobu.
Těsto jsem míchala vařečkou, bez použití elektrických pomocníků. Chtěla jsem mít všechno pevně v rukou. Připravená těsta neměly stejnou barvu a na těstě z běžného prášku byli patrné bublinky.
Povrch ozdobila dávka mraženého rybízu a drobenky. Trouba rozhicovaná na 180 st. otevřela svou laskavou náruč a koláči se poctivě věnovala 30 minut. Přiznám se, že jsem to celou půlhodinku nevydržela a přes dvířka koláč šmírovala. Kontrolní kuk do trouby mě překvapil.
Těsto s běžným kypřícím práškem ten rybíz normálně sežralo!!! Takhle fotka byla pořízena hned po vyndání z trouby, kdy byla obě těsta stejně vysoká. Fotogeničtější, vzhledem k tomu, že jde o RYBÍZOVÝ koláč, mi přijde část z bezfosfátového prášku. Po chvilce se ale začal ten hezčí koláč klesat. Nechala jsem ho odpočívat dost přes půl hodiny, a pak jsem se na něj vrhla s ostrým nožem.
A tohle byl výsledek. Chemický kypřič bublal tak, že pohltil veškeré ovoce a přírodní kypřič se na pořádnou bublinku nezmohl, zato rybíz pěkně podržel.
Od každého jsem ochutnala. Byly ještě vlahé a moc dobré. Víc mě oslovil „chemický“ nadýchánek. Ekouš se trochu lepil na patro.
Zajímalo mě, co na koláč řeknou mí chlapi. Nicméně jsem se musela na 2 hodiny vzdálit z domova a po návratu byl celý koláč fuč. Boule za ušima obou chlapíků svědčily o tom, že se koláč nevypařil. Manžel vzýval ekouše (preferuje totiž mokré moučníky) a syn ocenil oba dva.
Z toho plyne poučení: „nikdy nedejte na první dojem“. Dáte-li přednost jednomu či druhému, záleží jen a jen na vás a vaší chuti. Hawk… 😀
